Oslava jachtingu – Mezinárodní mistrovství České republiky – Eurocup 2018 ve třídě Létající Holanďan

Ještě než se podrobně pustím do zprávy z možná nejlepší události třídy FD letošního roku, dovolte mi se v několika větách vrátit o týden nazpět – do tyrkysových vod Balatonu a domácí bašty dvanáctinásobných Démonů Andráse a Szábolcze z HUN 70. Hlavním důvodem byla snaha se před naším mistrovstvím trochu rozjet v nejlepší možný společnosti a tenhle nápad s námi sdílela ještě loď CZE 2. Samo že původní sestava byla asi tak osm lodí z Čech, ale nelítostné rýmičky naší sestavu takhle očesaly. Zásadní otázky byly dvě. Tak za prvé – kolik nám naložej diktátoři, když máme stejný či snad i kousíček lepší materiál. A za druhé – jak se podaří návrat (David Křížek by napsal comeback, zní to mnohem světověji) kdysi elitnímu kormidelníkovi Pavlovi Pšeidlovi po rozličných peripetiích, jež může přinést jen sám život. Vítej Pavle, jsem moc rád, že zase budem proti sobě závodit.
Takže odpověď na tu první. Cyklistickou hantýrkou by televizní komentátor řekl, že tři etapy diktátoři vyhrály po samostatném úniku a jednu rozhodli v závěrečném spurtu. No, co napsat a neurazit? Za ty provázky taháme tak nějak už slušně a když je stálej vítr a není to kde zazdít, tak to celkem jde. Ale jak se tam musí taky trochu přemýšlet….
No a odpověď na tu druhou. Jen co kluci zašoupli svoji loď Čínský drak do vody, bylo hned vidět, že za kormidlem je chlapík co ví, o čem to je. Jezdili moc pěkně, vybojovali i cenný skalp HUN 13 a po určitém počtu hodin na vodě budou patřit u nás k tomu lepšímu. A to jsem opravdu rád. Takže Čabajkáři prga, my druhý a třetí zubař z Lago di Como Alberto. Naši synové Mao ce Tunga za šest.

Tak to bychom měli Maďarsko a jedeme na Nechranice. Několikrát denně jsem se chodil dívat na Entry list, který byl online a s úplně dětskou radostí sledoval jak se přihlašují další a další zahraniční posádky často i super úrovně. A jak počet stále narůstal, tak i rostl počet telefonů v našem „samozvaném organizačním výboru“, aby všechno klaplo a na nic se nezapomnělo. Bylo prima, že lidí ochotných něco udělat pro uskutečnění tohodle podniku je rok od roku více a užijeme i dost švandy.
Trochu vzruchu na poslední chvíli obstaral okamžik, který se dá nazvat „Když skutek předběhne myšlenku“ a objevily se fotky nějaký cesty a balvanů. To se opět rozdrnčely telefony a německy a maďarsky a polsky jsme zvesela vtipkovali, že jako nic a to je jen taková srandička. Haha. No, přihlášených bylo 44 a realita pak 32 lodí a co je za těma chybějícíma dvanácti loděma nic nevíme a tak o tom nepíšeme!
Na tomto místě trochu předběhnu dějiny a až se bude po letech nebo po pár pivech lomit rukama nad dvěma vylomenejma zrcadlama… Přátelé, přátelé, když to cestou ke slipu švihnete ve skluzu přes panelku, tak ta záď půjde do prdele ať je vody třeba až k Margitě. A divočáci z GER 98 co se vydali přes to souostroví Gulag večer přiznali, že se jim nechtělo v tom větru do halzy a mysleli, že to tím levobokem nějak uhrajou.

Na pátek moji super oblíbenci věštci slibovali pěknej vítr snad od jedenácti a o to větší bylo zklamání všech bojechtivých námořníků, když na vodě kromě souostroví Gulag u slipu nebyla ani vlnka. Nastalý čas jsme využívali jako obvykle k vtipkování na účet Číňana, Pašíka, Jirky a taky samozřejmě všech osobitých figur čs. Jachtařského nebe. Pokud možno nepřítomných!
Okolo třetí se vítr smiloval a hurá do gumy. Těsně než jsme šoupli loď do vody, rychle měníme kosatku za Heavy a jdeme na to. A jak byla úplně nová – letošní sezóna je teda na vítr fakt ostrá, tak jsem úplně ten trim na výbornou netrefil. Ale nic, snažíme se co to dá, ale pořád se tak nějak plazíme za GER 30 a GER 98. Tak tam tak posmutněle paběrkujem a najednou je tady Ježíšek a má pro nás dárky. Vedoucí Alex přepálil snahu a plesk to tam na halzu a my teda na druhý a pak Shmuel se parádně uvedl a vjel do cíle z druhý strany?!?! On měl asi nějakej útlum ten den jak se později ukázalo na útesech Gulagu…Takže jsme vykročili za obhajobou jedničkou a taky s dírou v lodi švýcarské kvality. Naťal nám jí úplně neuvěřitelně totiž Švýcar. A znovu a znovu opakuju – je to jen závod, nejezděte tedy jak ty hovada a znovu a znovu vidím jak některý jedinci jezdí jak ty hovada a je to pořád dokola a pořád ty stejný pitomci a pořád ty stejný kecy, jak za to vůbec nemůžem. Takže večer moc nechybělo a byl jsem blízko několika inzultací a zřejmě doživotního distancu. Vědom si tohoto rizika jsem raději oželel véču u Margity a litoval se pěkně o samotě. Ale to předbíhám, ještě máme jednu rundu před sebou.
Tam už to docela fungovalo a vyhráváme s pěkným náskokem. V tý druhý jízdě vypíchnu jeden super vtipnej okamžik, který zřejmě většina nezaregistrovala. Zhruba půl minuty po startu se vydal po nás na trasu nezván nečekán Fireball vedený jedním z nejlepších kormidelníků u nás na hrazdové lodě s nadějnou kosatnicí (jela už asi podruhý), jména asi nejsou v tomto příběhu tak důležitá (pozn. editor: Milan Čáp). A máme tady teda pointu, jedničku bójku by točili někde okolo poloviny. Tak to sorry…
O večírku mám jen kusé informace a tak se čtenář bude muset obejít bez líčení těchto pamětihodností. Nebo v nějakém dalším článku od jiného autora.

V sobotu vítr funguje hned od rána a jde se na to. Fouká pěkný silný vítr a myslím, že si všichni závodění užívaj. Peleton sice klasicky řídne, jak odcházej ty starý kladky nebo ještě starší svaly, ale lodě co bojujou, tak předváděj pěknej sport. My trávíme obě rozjížďky cyklistickou terminologií „v úniku“ a v první dostává druhej v cíli 2 min 40 sekund. Ve druhý se trochu slitujem a jedeme druhý kolo bez spinakru, ať to nevypadá tak blbě. No milánkové, to jsou ty vaše absence na Kieler Woche.
Pak následuje moje rozhodnutí po konzultaci s ředitelem – plout na břeh, dát pauzu na oběd a jít na druhý kolo dvou rozjížděk odpoledne.
Je třeba napsat, že ne všichni to přijali s nadšením, jak mi na břehu pofňukávali o zmařený šanci. No stalo se, já to vnímal tak, že morálka upadá a nějaký to pivko a buřtík to trochu na břehu povzbudí. Takže nandaváme ty mokrý gumy, trať se přesouvá dolů po větru k hrázi a jdeme na to. V týhle pátý rozjížďce si užijeme s Romanem trochu toho hořkýho pelyňku. Po trojce s komfortním náskokem pelášíme pěkně správně do prava, maličko se to vylepší a tak čekáme až to zase spadne a otočíme do leva. A to se jen tak ohlídnu, jak si stojí ta parta za náma a jen třeštím oči. Změna asi 40 stupňů vytáhla celou tu chásku na prostředek a náš 300 metrovej náskok je rázem 200 metrová ztráta. No hysterák jak už dlouho ne, píčuju a vztekám se místo abych trochu kormidloval a šup, už jsme sedmí. Pak jsme to uklidnili a díky naší rychlosti se proplazíme na dvojku v cíli. No ale tohle.?.? Při čekání na další start jedeme ukázat palec nahoru vítězům a oceňujeme jejich výkon. To proto, že se to má i když je to teda někdy fakt k vzteku. No a poslední jízda. Vítr byl pro nás úplně zběsilej, bloudíme po vodě jak převozníci, já tradičně hysterčím a píčuju – v cíli pět a už mi dejte pokoj dneska. Změny jak blázen, ať jedeme kam chceme, tak vždycky se to otočí pro nás úplně blbě. To byl vítr, že by se i Foglar ožral. Říkám si, jestli jsme opravdu tak vymytý, nebo máme smůlu nebo co vlastně. Tak pěkně ještě pochválit všechny ty rošťáky co nám naložili, poplácat po zádech – jako že umíme i prohrávat přece – i když bych jim nejradši nakopal zadek a honem chystat párty.
Tady musím moc poděkovat Blance a pochválit jí za tu ohromnou porci práce, co pro nás všechny zase udělala. I když se všichni co chtějí pomoct taky snaží, tak její klid a rozvaha a rychlost při tom našem Cateringu je neskutečná. V našich skromnějších podmínkách to máme díky Blance opravdu pěkný – mám to srovnání jak je to venku a u nás a tak ještě jednou Blanko díky. Jsi naše zlato a poklad.

Večírek byl moc fajn díky hudebnímu tělesu ze závodníků a myslím, že si to všichni náležitě užili. Další den se už nejelo a já byl opravdu rád že ten vítr nebyl.
Tady se musím omluvit, že je ta reportáž trochu nějak jen o naší lodi, ale moc nemám informace o tom, jak to klapalo na palubách dalších našich hrdinů. Tak třeba někdo taky sedne a vypotí něco o tom, co se odehrávalo i v jiných částech peletonu. Na bedně máme velkou radost, doprovodili nás tam GER 30 kormidelníka Alexa a posádka Stefana SUI 1. Jsme nějaký unavený, oba s Romanem jsme rádi, že tahle pro nás super úspěšná sezóna je u konce a my si dáme trochu oraz.
Díky Trenér

Pozn.: TV Seznam hned večer odvysílala zprávu z proběhlého mistrovství – viz link: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/na-cesko-se-zene-vichrice-repka-se-vysmival-obvineni-a-druhe-referendum-o-brexitu-56337?seq-no=1&dop-ab-variant=&source=clanky-home&autoplay=1
v čase cca 24:10 – 25:56 (posuvníkem dole v programu přejít na uvedený čas …).

1 komentář

  1. Asi Pavel docela umi kormidlovat, kdyz jsme v jedne rozjizdce dojeli na prvni jednicku (cca 50 metru pred) po dvoukilometrove stoupacce o 5 metru za HUN 70, kterou jsme meli videt jen na startu a pak az za cilem, kde se ocekavalo, ze budou na brehu pit kafe :-). No a podle Jirky jsme meli mit vysledky podle toho, jak to budu ja kazit, coz se dost projevilo. Byl jsem z mijeni se u jednicky s HUN 70 v takovem soku, jsem jsem pri nasledujicim obratu vypadl z lodi a malem ji na sebe prevratil :-(. Posledni rozjizdka take nebyla spatna, byli jsme na 5 miste asi 100 metru za treti CZE 21 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *