I – TRIMUJEME NA VODĚ

I – TRIMUJEME NA VODĚ

 


STŘEDNÍ VÍTR ( 3-7m/s )

SEŘIZENÍ PŘI JÍZDĚ OSTŘE PROTI VĚTRU

Vycházíme z polohy regulačních prvků, jak jsme je přednastavili na břehu. V průběhu seřizováni udržujeme stěžeň ve svislé poloze, ploutev a kor­midlo máme spuštěné, takže jejich náběžné hrany mají svislý směr.

Plachty se snažíme seřídit tak, abychom na nich dosáhli co největší výkon a byli tak nuceni co nejdříve vyvažovat naplno. Znamená to, že nastavujeme bohatší profil plachet s malým pře­točením líku.

Kosatka

Nejprve odstraníme vodorovné vlnky na profi­lu mírným napnutím předního lemu. Kosatkové otěže dotáhneme tak, aby lík kosatky kopíroval hlavní plachtu, takže štěrbina mezi hlavní plach­tou a likem kosatky má stálou šířku v celé délce kosatky. Dále zkontrolujeme předozadní po­lohu kosatkových kladek. Výchozí přednastavená poloha je správná, jestliže se při mírném vy­ostřování kursu začnou zvedat (-=- neklidně vlát) všechny návětrné špiónky na kosatce současně. Předčasné zvedání návětrných špiónků ve spodní, resp. horní třetině signalizuje porušení plynu­lého proudění.Zvedá-li se vrchní špiónek dříve než spodní,je kosatka příliš přetočená. Tuto závadu odstra­níme buď posunutím kosatkových kladek více dopředu, nebo silnějším dotažením otěží. Výběr jedné z těchto dvou možností závisí na velikosti vln. Posunem kladek dopředu docílíme bohatší plachtu a tím její větší výkon, vznikající na úkor stoupavosti lodě. Při zvlněné hladině je výhod­nější nastavit bohatší plachtu, na hladké vodě raději více stoupáme s plošším profilem plachty. Zvedá-li se spodní špiónek dříve než vrchní, je kosatka zavřená. Kosatkovou kladku proto posuneme dozadu, nebo povolíme otěž, a to opět podle zvlnění hladiny. Vyhledanou polohu kosatkové kladky si označíme, a také na otěži uděláme značku v místě, kde vchází do kosat­kové kladky.

Hlavní plachta

Průhyb stěžně nastavíme vzpěrou, kterou za­tlačíme stěžeň asi o 10 mm dozadu. Posunutí stěžně měříme na úrovni paluby. Uvolníme ki­king a dotáhneme otěž tak, aby se závětrný špiónek na horní spíře začal zvedat (utrhávat). Překontrolujeme průhyb stěžně. Nadměrný prů­hyb způsobuje dlouhé vrásky paprskovitě vy­cházející od zadního rohu plachty směrem k po­lovině předního lemu. Zmenšíme ho rozevřením sálingů. Přední lem napneme jenom tolik, aby právě zmizely vodorovné vrásky za stěžněm.

Při seřizování dbáme zásady: loď je nejrych­lejší, když musí posádka naplno vyvažovat. Jest­liže při stávajícím seřízení plachet naplno nevy­važujeme (kosatník není naplno vyvěšen na hrazdě), je to známka, že máme rezervu vyva­žovací síly a zároveň je to pokyn, že je třeba zvýšit výkon plachet tak, abychom zvětšili jejich dopřednou sílu. Ke zvýšení výkonu plachet slou­ží následující prostředky:

Posunutím kosatkových kladek dopře­du a povolením kosatkových otěží zvětšíme hloubku profilu kosatky. Abychom zachovali stoupavost lodě a zbytečně nezvětšili štěrbinu mezi kosatkou a hlavní plachtou, posuneme sou­časně kosatkovou kladku více k ose lodě. Kladky posouváme směrem k ose lodě do té doby, než se začne prolamovat do návětří hlavní plachta v místě štěrbiny. Rezervu při vyvažování můžeme využít, přitáhneme-li ráhno k ose lodě. Současně s při­tažením ráhna napneme spodní lem plachty a vy-ploštíme tak její spodní třetinu. Při slábnoucím větru uvolníme lík plachty posunutím jezdce do návětří a povolením otěže. Tím zabráníme nad­měrnému zavření líku. U dvouposádkových lodí přitahujeme konec ráhna asi na 10 cm od osy lodě a dále ho vypouštíme jen v poryvu. Zvýšení výkonu přitažením ráhna je výhodné při plavbě na „hladké vodě” bez velkých vln.

Podepření stěžně pomocí vzpěry vytvo­ří bohatší profil plachty hlavně v dolní třetině a současně zmenší přetočení v líku hlavní plach­ty. Abychom udrželi obtékání na horní spíře, musíme povolit otěž hlavní plachty a méně ostře stoupat proti větru. Toto seřízení s bo­hatším profilem je vhodné pro zvlněnou hla­dinu a poryvový vítr. Dáme pozor, aby nebyl profil hlavní plachty příliš bohatý (hluboký). Velké prohloubení profilu může způsobit příliš velké zúžení štěrbiny a tím i deformaci profilu hlavní plachty. Optimální nastavení je kompro­misem mezi přitažením ráhna a bohatosti profi­lu (tj. stoupáním a rychlostí lodě).

Výkon hlavní plachty zvýšíme také uvol­něním spodního lemu. Velké povolení má po­dobně jako v předcházejícím případě za násle­dek přivření štěrbiny, a proto je nutné povolo­vat zadní roh plachty maximálně 5 cm od značky na ráhnu. Větší povolení znamená brzdění pla­chetnice

Výkon hlavní plachty zvýšíme uvolněním předního lemu, neboť se místo maximální hloubky plachty posune dále k polovině profilu. Povolením současně přivřeme střední část líku plachty a narovnáme špičku stěžně. Nemusíme se znepokojovat vodorovnými vlnkami, které vzniknou na plachtě za stěžněm. V této části je obtékání plachty stejně narušené profilem stěž­ně.

Seřízení težiště plachet a laterálu

Návětrnost i závětrnost plachetnice musíme ko­rigovat vychýlením kormidla, které zvýšeným odporem působí jako brzda. Vyhledáme proto takovou vzájemnou polohu těžiště plachet a la­terálu, aby plachetnice po uvolnění kormidla z ruky plula přímo a stáčela se pozorovatelně proti větru až po ujetí 5 až 10 m. Plachetnice tak bude v podstatě neutrální s „nádechem” návětrnosti. Pro Finn je při křižování optimální taková návětrnost, kterou korigujeme výchyl­kou kormidla o (do závětří). Tato výchylka kormidla zvýší vztlak laterálu a zlepší stoupa­vost lodě, což vynahradí ztrátu způsobenou zvětšením odporu kormidla. Základní podmín­kou seřízení je dokonalé boční vyvážení (stěžeň svisle!) a předozadní vyvážení, při kterém je posádka umístěna (vedle sebe) tak, že záď (zr­cadlo) se právě vysune nad vodu. Neutrální nastavení docílíme následujícími prostředky:

Posouvání ploutve je nejúčinnějším prostředkem změny polohy těžiště laterálu. Po­sunem dozadu zmenšíme návětrnost a naopak. Posouváme čep ploutve, a to v rozmezí povole­ném předpisy lodní třídy, přičemž udržujeme náběžnou hranu ploutve ve svislém směru.

Zaklánění ploutve umožňuje další větší korekci polohy těžiště laterálu. Má však nevýho­du v tom, že se zmenší účinná plocha ploutve a tím i vztlak ploutve. Mírný záklon použijeme při silnějším větru, kdy je vztlak ploutve v dů­sledku rychlosti plachetnice dostačující. Ve slabším větru je záklon nežádoucí.

Posun stěžně dozadu mírně zmenšuje závětrnost, resp. zvyšuje návětrnost. Těžiště plachet se posouvá dozadu, případně až za těžiště laterálu. Vzniká moment otáčející loď do návětří. Nepatrně roste šířka štěrbiny mezi kosatkou a hlavní plachtou.

Výměna plachet. Návětrnost může způ­sobit rovněž příliš bohatá hlavni plachta nebo plachta nadměrně uzavřená v líku. Jestliže výše popsané korekce nestačí k odstranění návětr­nosti, nezbývá než plachtu vyměnit.

SEŘÍZENÍ NA BOČNÍ VÍTR

Při jízdě na boční vítr nastavujeme maximální hloubku profilu kosatky a hlavní plachty, aby­chom využili plný výkon plachet. Postupujeme takto:

Kosatka

Na kosatce povolíme přední lem. Otěže uvolníme tak, aby špiónky směřovaly vodorovně.

Pokud to dovoluje kování na lodi, posuneme kosatkové kladky maximálně do boku. Zvětšíme tím štěrbinu mezi kosatkou a hlavní plachtou v dolní třetině.

Hlavní plachta Hloubku profilu zvětšíme zatlačením (podepře­ním) stěžně až o 30 mm, měřeno na úrovni paluby. Zcela uvolníme přední lem, spodní lem povolíme asi o 7 cm od značky na ráhnu. Úhel náběhu plachty seřídíme podle špiónků na líku plachty. Pokud máme rezervu pro vyvážení, přitáhneme kiking tak, aby se začal zvedat zá­větrný špiónek na horní spíře.

Spinakr

Podstatný vliv na výkon spinakru má tvar před­ního a zadního lemu spinakru. Obojí řídíme výš­kou spinakrového pně. Všeobecně platí, že peň má být tak vysoko, aby oba cípy spinakru byly ve stejné výšce. Znamená to, že ve slabším větru, kdy závětrný cíp spinakru klesá, musíme snížit peň, abychom snížili také návětrný cíp. V sílícím větru se naopak závětrný cíp zvedá, musíme tedy zvednutím pně zvednout také cíp návětrný. Dáme-li peň vysoko, docílíme tím plochý tvar náběžné části spinakru, takže loď zdánlivě lépe stoupá, má to ale za následek za­vření zadního lemu spinakru. Takový spinakr má malou dopřednou složku síly a velkou náklonnou (stranovou) složku síly. Zúžená štěrbina mezi spinakrem a hlavní plachtou navíc zmenšuje účinnost hlavní plachty. Je-li naopak peň nízko, pak je přední lem spinakru příliš uzavřený (za­kulacený) a přesné vedení takového spinakru je téměř nemožné.

Jako ukazatel správného nastavení výšky pně nám poslouží výška vlamování předního lemu spinakru při povolení závětrné otěže. Je-li peň nízko, začne se přední lem vlamovat nejdříve v horní části a naopak, je-li peň vysoko, vlamuje se přední lem spinakru nejdříve v dolní části. Při správné výšce pně se začíná lem vlamovat uprostřed. Snadno si zapamatujeme, že musíme výšku spinakrového pně měnit za směrem vlamování předního lemu spinakru. To zna­mená, vlamuje-li se lem nahoře, musíme peň zvednout a naopak, vlamuje-li se lem dole, mu­síme peň snížit.

Při ostrém bočním kursu spustíme peň více dolů tak, aby byly oba rohy spinakru stejně vy­soko. Otevřeme tím závětrný lem spinakru a umožníme potřebné vypuštění hlavní plachty do závětří. Návětrnou otěží nastavíme peň tak, aby byl vzdálen asi 5 cm od předního lemu kosatky. Na spinakrové návětrné otěži si udělá­me značku v místě, kde prochází pod háčkem na palubě. Označíme i nastavenou výšku spi­nakrového pně na regulační šňůře kikingu spi­nakrového pně.

Při zadobočním kursu zvedneme spinakrový peň do takové výšky, až je spodní třetina spi­nakru svislá. Znovu označíme nastavenou polohu jak na spinakrové otěži, tak na kikingu spina­krového pně.

Ploutev a kormidlo

Polohu ploutve vyhledáme tak, že ji postupně vytahujeme z vody (zakláníme) až do okamžiku, kdy je loď neutrální. Samozřejmým předpokla­dem je dokonalé příčné vyvážení. Při jízdě ostrým bočním kursem se záklonem ploutve zmenší její plocha asi o 1/3, při zadobočním kursu asi o 2/3 celkové plochy. List kormidla je stále spuštěn svisle dolů.

SEŘÍZENÍ NA ZADNÍ VÍTR

Hlavní plachtu

dvouposádkové lodě vypustíme povolením otěží co nejvíce do boku (závětří). Protože vítr při plavbě v tomto kursu loď tlačí, je nejdůležitější vystavit mu co největší plochu plachet (průmět plachet). Kiking přitáhneme tak, aby bylo 50 cm odtokové části profilu plachty na úrovni horní spíry rovnoběžné s ráhnem. Na jednoposádkových lodích uvolníme ráhno dopředu dále než kolmo k lodi. Tím docílíme, že plachta je obtékána vzduchem a nepůsobí pouze svým odporem, ale vzniká na ní i vztlak. Výsledná síla na plachtě F je potom větší než samotný odpor plachty.

Spinakr

nastavíme tak vysoko, že pomyslný střední šev spinakru je ve spodní části svislý a hlava spinakru (okolí horního rohu) je vodorov­ná. Oba rohy spinakru udržujeme ve stejné výšce. Nadměrné otočení spinakrového pně do závětří zmenšuje průmět spinakru tím, že se část spinakru zakryje kosatkou a hlavní plach­tou. Při velkém natočení pně do návětří se uza­vře štěrbina mezi spinakrem a kosatkou. Spi­nakrový peň nikdy neotáčíme dál do návětří než do směru prodloužení ráhna. Správnou výšku pně poznáme podle místa vlamování předního lemu spinakru při povolení závětrné otěže.

Ploutev

vytáhneme z vody, ale ne zcela. Ponecháme-li ji mírně vysunutou, budeme mít méně vody v ploutvové skříni. Loď příčné vy­vážíme tak, aby byla neutrální, tj. ani návětrná, ani závětrná. Návětrnost jednoposádkové lodě odstraníme náklonem do návětří. Tím se pře­sune těžiště plachty nad podélnou osu lodě.

Kormidlo

spustíme svisle a musí být bez jakéhokoliv tahu. Nalezenou optimální polohu všech ragulačních prvků si označíme, abychom mohli snadno najít ověřené nastavení a rychle přestavět trim plachetnice podle změny větru nebo kursu.

 


SLABÝ VÍTR (0-3 m/s)

SEŘÍZENÍ PŘI JÍZDĚ OSTŘE PROTI VĚTRU

Při seřizování plachet ve slabém větru máme na paměti základní myšlenku: slabý vítr má málo energie a nemá rád příliš velké ohýbání podél hlubokého profilu plachty. Na bohaté plachtě vzniká velké víření vzduchu, loď jede pomalu.
Rychlá jízda ve slabém větru vyžaduje plochou přetočenou plachtu s otevřeným líkem.

Pro seřízení plachet ve slabém větru z toho vyplývají následující zásady:

Napětí takeláže zachováme stejné jako při středním větru. Napneme více horní průběž­nou spíru, abychom docílili plošší profil v horní části hlavní plachty. Kosatkové kladky posu­neme asi o 4 cm dozadu, současně vedeme otěže volněji, takže je kosatka plochá, přetočená a vy­tváří s hlavní plachtou větší štěrbinu. Přední lem kosatky uvolníme, až se napříč předního lemu objeví vodorovné vrásky.

Ráhno vypustíme do závětří víc než ve střed­ním větru a přitahujeme je k ose lodě pouze v poryvu. Polohu ráhna seřizujeme podle špiónku na horní spíře. Na dvouposádkové lodi zcela uvolníme kiking hlavní plachty (minimální tah ve svislém směru) a přitáhneme jezdec zcela do návětří.

Spodní lem hlavní plachty napínáme ve slabém větru až na značku na ráhně. Podélné vrásky u spodního lemu plachty nikterak nevadí, protože vznikají v oblasti, kde je obtékání pro­filu plachty beztak narušeno vyrovnáváním tlaků mezi návětrnou a závětrnou stranou plachty. Naopak, napnutí spodního lemu vyploští spodní část plachty a zlepší podmínky obtékání vzduchu.

Průhyb stěžně. Na dvouposádkové lodi zvětšíme průhyb stěžně tím, že odstraníme (uvolníme) podpěru stěžně, eventuálně sevřeme sálingy o 15 mm oproti střednímu větru. Toto opatření umožní pevnější vedení hlavní otěže při ploché plachtě a otevřeném líku. Stěžeň za­čneme lehce podpírat až v okamžiku, když začí­náme vyvažovat (kosatník začíná vyvažovat nebo přechází na hrazdu). Při dotahování otěží po­zorujeme špiónek na horní spíře. Dotahujeme do okamžiku, kdy se začíná zvedat (utrfiávat). Jakmile vítr zesílí natolik, že musíme vyvažovat (kosatník začíná vyvažovat na hrazdě), způsobí silnější dotažení hlavní otěže příliš velký průhyb stěžně doprovázený paprskovitými vráskami na plachtě. Je to známka, že je třeba mírně po­depřít stěžeň, aby se vrásky odstranily. Stále však udržujeme uvolněný kiking a uvolněný přední lem hlavní plachty. Na jednoposádkové lodi zvětšíme průhyb stěžně přitažením kikingu.

Ploutev spustíme zcela do vody, případně ji mírně (asi o 5°) předkloníme, abychom získali potřebné vyvážení těžiště laterálu a plachet. Při síle větru pod 2 m/s můžeme zaklonit kor­midlo asi o 10°, abychom zvýšili cit na kormidlo a jeho účinnost při obratech.

SEŘÍZENÍ NA BOČNÍ VÍTR

Při jízdě ve slabém větru udržujeme i na boč­ním kursu malou hloubku profilu plachet. Profil ve spodní části hlavní plachty upravíme povo­lením zadního rohu v ráhnu asi o 3 až 5 cm od značky. Pokud to umožňují ovládací prvky, posuneme kosatkové kladky maximálně od osy lodě směrem do boku a o 5 cm dopředu.

Abychom udrželi stejný úhel náběhu profilu plachet ve spodní i horní části, musí být plachta přetočena. Plachty nastavujeme přitažením otěží tak, aby špiónky na závětrné straně a na líku byly vodorovně. Kiking je uvolněn nebo jen mírně v tahu podle síly větru a chování špiónků.

Protože při jízdě na boční vítr je síla způsobu­jící stranové splouvání menší, povytáhneme ploutev a tím snížíme její odpor. Ploutev zano­říme právě tolik, abychom zamezili stranovému splouvání lodě. Obvykle stačí jen polovina její plochy. Kormidlo necháme v poloze, kterou jsme nastavili pro jízdu proti větru.

Spinakr ovládáme za slabého větru co nej­lehčí otěží, která co nejméně zatěžuje závětrný lem spinakru. Následkem slabého větru závětrný cíp spinakru neudrží hmotnost otěže a klesá níž. Proto spustíme níž také návětrný cíp spuš­těním spinakrového pně.

SEŘÍZENÍ NA ZADNÍ VÍTR

Zásady seřízení při tomto kursu jsou obdobné jako ve středním větru. To znamená, že udržu­jeme co největší plochu plachet.

Potíže vznikají s naplněním spinakru. Proto spustíme spinakrový peň dolů a loď nakloníme v příčném směru do návětří. Přitom musí kor­midelník přidržovat ráhno hlavní plachty rukou, aby nepřepadávalo do návětří. Hlavní plachta sice nemá hladký tvar profilu, přesto ale má plný výkon, protože je pro výkon plachty rozhodující průmět plochy plachty vystavené větru. Naplněný spinakr je mnohem důležitější než vzhled hlavní plachty.

Obvyklou chybou bývá náklon lodě do zá­větří. Hlavní plachta se sice svou hmotnosti prověsí do závětří, takže má pěkný vzhled, ale její plocha ani tah se nezvětší. Zato se zhorší podmínky k udržení napiněného spinakru a tím se zmenší jeho účinek. Při jízdě na zadní vítr zvedá kormidelník závětrnou otěž k ráhnu nebo ji navlékne do otevřené kladky zavěšené těsně pod ráhnem. Zatížení rohu spinakru hmotnosti otěže potom klesne zhruba na polovinu. Na zadním kursu zvedneme peň tak vysoko, aby byla horní Část spinakru vodorovně a spodní část svisle

 


SILNÝ VÍTR (nad 7 m/s)

Při silném větru vznikají potíže s příčným vyvá­žením lodě, a proto musíme omezit výkon plachet. Toho dosáhneme zmenšením hloubky profilu pla­chet, posunutím místa s maximální hloubkou profilu dopředu, eventuálně zmenšením účinné plochy plachet.

JÍZDA OSTŘE PROTI VĚTRU

Ploutev zakloníme o 10-15°, abychom odstra­nili návětrnost. Současně tak zmenšíme smáče­nou plochu a tím i odpor ploutve.

Kormidlo musí být spuštěno svisle nebo být předkloněno o 50, aby se zmenšil tah na kormi­delní páce. V silném větru můžeme použít užší list kormidla, který má menší odpor a vyvozuje při vyšších rychlostech dostatečný vztlak.

Kosatka. Kosatkové průvleky posuneme do­zadu a silněji dotáhneme kosatkové otěže. Získáme tak plošší spodní část profilu kosatky, aniž bychom uzavřeli zadní lík v horní třetině a tím i nadměrně zúžili štěrbinu mezi kosatkou a hlavní plachtou. Přitáhneme přední lem kosat­ky, až se vytvoří vlna (brázda) za stěhem. Tímto napnutím se otevře zadní lík kosatky.

Zvýšíme napětí takeláže o 15%, abychom zabránili nadměrnému prověšení předního lemu kosatky do závětří. Tím by se totiž stal profil ko­satky příliš bohatý v přední části a současně by se zavřela tryska mezi kosatkou a hlavní plach­tou, a to by zpomalilo loď.

Hlavní plachta. Tahem otěže i kikingu ráhna a vypuštěním jezdce do závětří prohneme stě­žeň tak, aby plachta byla plochá, Mírně přeto­čená. Utáhneme přední lem, tím se posune břicho plachty dopředu a otevře zadní lík. Zá­roveň se ohne špička stěžně a vyploští horní část plachty.

Průhyb stěžně. Musíme mít na paměti, že nadměrným průhybem stěžně, způsobeným velkým tahem kikingu, se uvolní takeláž. Proto stěžeň podepřeme asi o 6-10 mm více než při středním větru. Podpěru povolíme až při velmi silném větru, kdy je takeláž již natolik přetížená, že je třeba uvolnit zadní lík v horní třetině.

Záklon stěžně. Plochá, mírně přetočená plachta zmenšuje návětrnost plachetnice. Proto si můžeme dovolit stěžeň zaklonit. Obvykle je přiměřené zvětšení záklonu špičky o 15 cm (měřeno od polohy pro střední vítr). Záklonem se otevře štěrbina mezi kosatkou a hlavní plach­tou, a tím se zmenší prolamování hlavní plachty do návětří. Současně se záklonem musíme ro­zevřít sálingy asi o 25 mm, abychom zachovali účinek sálingů a tím i původní průhyb stěžně. Záklonem stěžně se totiž zvětší tlak sálingů a tím se zvětší i předozadní průhyb stěžně.

Extrémní záklon stěžně. Plachetnice s vel­kou plochou plachet (jako jsou FD, 470 nebo FB) mohou být přetíženy (zejména jsou-li posád­ky lehké) již při síle větru kolem 7 m/s. Není-li posádka schopna loď příčně vyvážit, pomůže si extrémním záklonem stěžně, a to až do úhlu kolem 15° od svislice. Extrémní záklon stěžně má následující účinky:

a) na plachtách:

– plachty mají větší poměr délky profilu k hloubce. Při zachované konstantní hloubce se v dané výšce prodlouží délka profilu;

zvýší se účinnost štěrbiny mezi kosatkou a hlavní plachtou v důsledku menší turbulence ve spodní části plachet;

potlačí se šikmé proudění vzduchu vzhůru u vrcholu plachet, vyvolané vyrovnáváním tla­ku návětrné a sání závětrné strany. Následkem toho se zmenší zóna, ve které je silně porušeno obtékání horní části hlavní plachty;

těžiště plachet se sníží a posune významně dozadu ;

b) na trupu:

část obtékaná vodou je víc vzadu, kde je plošší dno s menším odporem. Zejména ve skluzu je obtékaná plocha dna menší a tím je menší i tření;

záklon ploutve musí být větší než 30°, aby se potlačila návětrnost. Zmenší se tak obtékaná plocha ploutve a tím i odpor. Vztlak ploutve je dostatečný vzhledem k rychlosti plavby;

extrémní posunutí těžiště laterálu dozadu ovlivňuje pozitivně plavbu lodě ve vlnách. Špička lodě se při nájezdu do vlny méně zano­řuje.

Technické vybavení lodě musí umožnit rychlý přechod z velkého záklonu do normální svislé polohy stěžně při zeslábnutí větru nebo při plavbě na zadní vítr. Plachty používané přiextrémním záklonu stěžně jsou kratší v líku, aby se očnice zadního rohu kosatky a ráhno nedostaly při záklonu příliš nízko.

SEŘÍZENÍ NA BOČNÍ VÍTR

Přestože je plachetnice v tomto kursu nejrych­lejší a většinou ve skluzu, vzniká problém s příč­ným vyvážením. Nadměrný výkon plachet vy­žaduje zmenšení náklonné síly do té míry, aby­chom udrželi loď v příčném směru zcela vyvá­ženou (svislý stěžeň). Proto nastavíme plachty tak, aby měly plošší tvar, který navíc příznivě ovlivní proudění vzduchu v rozšířené štěrbině mezi kosatkou a hlavní plachtou, nebo spinakrem a hlavní plachtou.

Kosatkové kladky seřídíme stejně jako vestředním větru. Posuneme je co nejdále od osy lodě. Otěž kosatky nedotahujeme, ale necháme ji volnější, než by odpovídalo nastavení podle špiónků na kosatce. V poryvu nám toto nastave­ním umožní odpadnout a maximálně zrychlit loď, aniž bychom porušili obtékání.

Jestliže se loď začne při plném vyvažování na­klánět, snížíme výkon plachet tím, že povolíme nejprve otěž hlavní plachty. Pokud vítr dále sílí a plachta není při vypuštění naplněna, snižu­jeme výkon plachet tím, že maximálně napneme přední a spodní lem hlavní plachty. V podmín­kách velmi silného větru („přežití“) můžeme ještě povolit napětí upínaček. Uvolníme tak zadní lík a zvětšíme štěrbinu mezi kosatkou a hlavní plachtou.

Na hlavní otěži uděláme uzel v takovém místě, aby se ráhno nedotýkalo upínaček. Zamezíme tím zlomení ráhna přes upínačku při přehození nebo i zlomení stěžně na úrovni ráhna.

Kiking hlavní plachty seřizujeme podle cho­vání špiónků na horní spíře. Máme-li rezervu váhy pro vyvážení, dotahujeme kiking až do okamžiku utrhávání závětrného indikátoru. Na­opak, jestliže povolení a vyploštění hlavní plach­ty nestačí k tomu, abychom loď vyvážili, zmen­šíme tah kikingu. Horní část plachty se pak uvol­ní a „vypouští“ vítr.

Ploutev zakloníme více než ve středním větru. Protože loď má vysokou rychlost, vytvoří do­statečný vztlak již 30-50% plochy ploutve. Správnou polohu najdeme tak, že ploutev po­stupně zvedáme (zakláníme), až začne loď splou­vat. Potom ji vrátíme do předchozí polohy, kterou si důkladně označíme. Takto nastavená poloha musí současně odpovídat vyváženému neutrálnímu stavu plachetnice. Případné malé korekce návětrnosti docílíme příčným vyvážením.

Spinakr. V silném větru natočíme spinakrový peň k přednímu stěhu na vzdálenost asi 10 cm. Dáme pozor na to, aby se peň neopíral o stěh, pak by se mohl ohnout, mohlo by dojít i k pro­dření předního lemu kosatky nebo prasknutí výtahu kosatky. Rezerva 10 cm bude stačit, jestliže používáme kvalitní, velmi pevné spi­nakrové otěže s malou průtažností. Nalezenou polohu pně je třeba označit na návětrné otěži v místě pod spinakrovým háčkem a na regulační šňůře kikingu spinakrového pně. Musíme po­čítat s tím, že v silném větru nebudeme moci již přestavovat návětrnou otěž během plavby. Tah v návětrné otěži je tak velký, že se nám ji nepodaří dodatečně po napinění spinakru dotáhnout. Závětrnou otěž povolíme natolik, až se začne vlamovat návětrný lem spinakru. Výšku spinakrového pně nastavíme podle kri­térií uvedených pro střední vítr. Vyhledáme polohu, kdy ke vlamování dochází uprostřed návětrného lemu spinakru. Při přetížení posune­me peň více dolů, abychom otevřeli zadní lem a tím i štěrbinu mezi spinakrem a hlavní plachtou.

SEŘÍZENÍ NA ZADNÍ VÍTR

Je-li vítr dostatečně silný, může plout plachet­nice ve skluzu i při zadním větru. Jízda je však stranově nestabilní, loď se může rozhoupat až převrátit. Jak tomuto jevu zabránit?

Hlavní plachta. Kiking ráhna dotáhneme tak, aby byla zadní část horní spíry rovnoběžná s ráhnem. Větší povolení kikingu otevře nad­měrně horní část plachty, unikající vzduch tlačí špičku stěžně do návětří a loď se stává stranově nestabilní.

Na jednoposádkové lodi máme plachtu na návětrné straně s ráhnem přitaženým dozadu až za kolmici k ose lodě (obr.30). Tím zmenšíme účinnou plochu plachty vystavenou větru a posuneme těžiště síly na plachtě blíž ke stěžni. Jízda je pak stabilnější a klidnější.

Ploutev. Je-li loď příčně nestabilní, spustíme ploutev do vody asi z poloviny. Část ploutve ve vodě působí svou plochou jako stabilizátor příčného kývání. Zvýšený odpor ploutve je za těchto podmínek menším zlem než převrácená plachetnice.

Kormidlo. Příčinou nestability může být také již velmi malá vůle v závěsu kormidla. Proto závěs často kontrolujeme a včas opravíme.

Spinakr. Používáme ho i za silného větru. Umožňuje nastavit těžiště plachet do osy pla­chetnice a potlačuje návětrnost. V silném větru otočíme spinakrový peň tak, aby byl spinakr v ose lodi. Kývání a nebezpečí zvrhnutí vzniká při natočení spinakru do návětř‘-í i závětří. Peň zvedneme výše než ve středním větru, aby mohl vítr unikat kolem spodního lemu.

LADĚNÍ OPTIMÁLNÍHO TRIMU

Doposud jsme seřizovali plachetnici sami na bře­hu i na vodě na základě teoretických zásad, subjektivního odhadu rychlosti lodě a omeze­ných indikačních prostředků, jako jsou tah na kormidlo, profil plachet, chování indikátorů atd. Dostali jsme se tak jistě velmi blízko k optimál­nímu nastavení. Závěrečné objektivní doladění můžeme provést pomocí další partnerské pla­chetnice, s kterou budeme navzájem srovnávat změny rychlosti s cílem zvýšit rychlost obou lodí. Uspěch takového doladění závisí na dvou důležitých okolnostech:

a) Na výběru partnera. Je nutné vybrat si takovou partnerskou plachetnici, která podává srovnatelné výkony a jejíž posádka má zájem o zrychlení obou lodí a bude hrát poctivou hru. Nezbytná je úpLná vzájemná důvěra obou posá­dek a srovnatelná zručnost, praxe, touha a dů­věra v úspěchy ladění. Dříve než se uskuteční vzájemné srovnávání, dohodneme se s partne­rem, že jediným cílem je zvýšení rychlosti a ne předvádění individuálních dovedností.

b) Na výběru vnějších podmínek. Je zbytečné ladit plachetnice v proměnlivém větru na malých vodních plochách, kde je vítr nepravidelný a čas­to se stáčí. Minimální vzdálenost, která musí být k dispozici, je 3-5 km. Výhodné jsou po­větrnostní podmínky se stálým větrem co do síly i směru.

Před testováním se připravíme podobně jako před rozjížďkou na závodech. Platí to jak pro vystrojení a vybavení lodě, tak pro přípravu posádky.

JÍZDA OSTŘE PROTI VĚTRU

Obě plachetnice plují na stejném boku, na stej­né úrovni, ve stejném směru v odstupu tří až čtyř délek. Na zavolání návětrné plachetnice provedou obě lodě obrat proti větru. Důležité je, aby navzájem posádky nezávodily. Sledování partnera může zcela znehodnotit výsledek. Tak např. bude-li návětrná loď odpadat a závětr­ná loď více stoupat, nesmí být kormidelníci „svedeni“ kormidlovat ve stejném kursu. Každý musí kormidlovat tak, jako by plul na vodě sám.

Obě lodě plachtí do okamžiku, kdy jedna udělá větrný stín druhé, nebo do doby, kdy jedna loď získá velký odstup. Jestliže se oddělí závětrná loď, a získá náskok, musí po projetí stanoveného úseku provést obrat, aby se vyhodnotil zisk nebo ztráta při vzájemném křižování. Jízdu ještě zo­pakujeme, abychom vyloučili náhodné vlivy ne­pravidelnosti větru a potom vyměníme pozice návětrné a závětrné lodě. Jestliže se opakuje tentýž výsledek, získali jsme důležitou infor­maci: jedna z lodí je rychlejší (eventuálně — obě lodě jsou stejně rychlé).

ZVÝŠENÍ VÝKONU POMALEJŠÍ LODĚ

Rychlejší plachetnice musí nadále bezpodmínečně udržovat konstantní seřízení i stálou techniku plavby. Veškeré úsilí nyní soustředíme na zvý­šení rychlosti pomalejší lodě. Posádka rychlejší lodě musí být trpělivá a chápat, že její rychlost se může zvyšovat teprve potom, až se vyrovná výkonnost obou lodí.

Na pomalejší lodi postupně měníme nastaven vždy jen jednoho regulačního prvku (např. na­stavení kosatkových kladek, dotažení ráhna, tah kikingu, sevření sálingů). Každý regulační prvek vyzkoušíme při několika jeho nastaveních a po­tom se vrátíme k nastavení, při kterém měla plachetnice největší rychlost. Jestliže se nedaří vyrovnat rychlosti obou lodí, vyměníme navzá­jem kosatky, hlavní plachty, eventuálně další součásti. Měníme tak dlouho, než nalezneme „rychlou“ součást plachetnice. Je nepravděpodobné, že pomalý je trup plachetnice.

Jestliže se podařilo vyrovnat rychlosti obou lodí (případně i nákupem nové součásti), můžeme postupně zvyšovat rychlost obou lodí. Ta, která je momentálně rychlejší, zůstává vždy srovná­vací, druhá mění seřízení. Dodržujeme že měníme vždy jen jeden prvek, aby se „nepro­míchaly“ příčiny změny rychlosti. Zjištěné po­zitivní změny přenášíme na druhou loď, takže se postupně obě lodě zrychlují. O trimování ve­deme záznam do předem připravené tabulky.

JÍZDA NA BOČNÍ VÍTR

Podobně můžeme postupovat při bočním větru. Na začátku srovnávacího testu je v tomto pří­padě prvá loď dvě délky trupu vpředu a jednu délku v závětří. Zadní loď nesmí ani ostřit, ani splouvat. Vedoucí loď určuje směr plavby vůči větru. Obě lodě by měly minimálně měnit kurs plavby a minimálně surfovat na vlnách.

JÍZDA NA ZADNÍ VÍTR

Při tomto kursu ladíme rychlost obou lodí obdobně jako v předcházejících případech. Vý­chozí poloha je taková, že lodě mají předozadní rozestup jednu délku lodě a stranový rozestup 3 délky. Vedoucí loď musí udržovat přesný kom­pasový kurs. Při velké změně směru větru je lepší ladění přerušit a zahájit ho znovu po ustá­lení větru.