MS Lodní třídy Létající holanďan u protinožců – ohlédnutí

Rok 2019 začal pro lodní třídu Flying dutchman trochu naruby, neboť hned prvním závodem sezony bylo mistrovství světa. Konalo se v Nelsonu na Novém Zélandu v termínu od 13. do 21.2.2019. Letošní vrcholný závod sezony se jel ve vodách Cookova průlivu, kde se potkává Jižní tichý oceán s Tasmánským mořem, v místě vyhlášeném svou divokostí a často rozvlněným mořem. O tom jsme se mohli přesvědčit na vlastní kůži. Ale popořádku, jak se to celé přihodilo, že český Létající holanďan dorazil i pod jižní kříž a mohl soutěžit mezi 41 posádkami ze tří kontinentů

Po posledním závodě loňské sezony jsme začali řešit, co s mistrovstvím světa na Novém Zélandu. Ze dvou nejúspěšnějších lodí sezony 2018 jedna odpadla pro časové zaneprázdnění. Proto se k protinožcům vydal jediný zástupce lodní třídy Létající holanďan – posádka lodi CZE11 Petr Storch/Tomáš Palkovský. Místo podzimního klidu přišla na řadu důkladná připrava lodě, opravy a balení, aby byla loď i příslušenství připravena na kontejnerování v Holandském městě Oss do 24.listopadu. Po úspěšném zabalení pak přišla na pořad dne nekonečná řada příprav dokladů a zařizování. Od letenek, bydlení až po zajištění pojistky lodě na jižní polokouli. A pak, 7. února 2019,  konečně odlet – směr Čína a Nový Zéland.

Po krátkém 32 hodinovém přesunu na Zéland konečně přistáváme uprostřed léta nejprve v Aucklandu a druhý den v Nelsonu. Vše po důkladném imigračním a zejména bezinfekčním vstupním pohovoru. (na Zéland se nesmí dovážet nic biologického, rostlinného a živočišného původu, včetně takových drobností jako je dřevěná střenka nože či kožený pásek). Hned první dny se rychle vyrovnáváme s místními anomáliemi, jako je jízda vlevo, putování slunce přes sever místo jihu a naprostou absencí odpadků v krajině. Po pár dnech aklimatizace a zvykání si na časový posun se vydáváme do místního yacht klubu k lodi a chceme i trénovat (přeci jen jsme naposledy seděli na lodi před čtyřmi měsíci). Jaké je naše první setkání s Coocovým průlivem? Sedíme vedle sebe na zábradlí a vzájemně se ujišťujeme, že jsme srabi a že do toho určitě nejdeme. A když se i ostřílení matadoři jako Enno NED26 nebo Kai s Kayem GER88 vrací hned po vyplutí zpátky s tím, že je to “fakt divoký“, tak naše rozhodnutí nevyplout sílí. Avšak jen do té doby než skončí v místní škole vyučování a dvanáctileté školačky schodí školní uniformu, oblečou neopren a vyrazí na něčem velikosti Evropy trénovat – jdeme jezdit. Úvodní svezení stálo za to. Pro začátek sezony třetí oko silnovětrné geny a vytřeštěné oči tak, že jsme vyjeli před přístav a po jedné stoupačce hezky opatrně na genu uháněli zpátky v dvoumetrových vlnách, jak šílení.

A pak už konečně začíná závod oblíbenou kratochvílí s proměřováním lodí. Na pořadu dne je věčné téma  – rozměry kormidel a ploutví, kdy hned několik lodí nastupuje do závodu s důrazným varováním, že je to naposledy, kdy měřiči přijmou do závodu továrně vyrobené kormidlo či ploutev. Ještě před slavnostním zahájením pak jdou maďarské posádky narychlo trénovat (díky problému s bezifekčností maďarsko-italského kontejneru, který byl zadržen na celnici) do odpoledního větru a zrovna při ceremoniálu se jim před přístavem kácí čerstvě proměřený karbonový stěžeň.

První den: krásné počasí a mírné vlnky, plánovaný start na 13:00 místního času a opravdu vyrážíme v 6m/s na vodu. První start, půlka první stoupačky a někdo najednou “pustil větráky“. Během pěti minut je  větru až dost -12m/s a v nárazech i víc + vlny, že se v nich nedá pořádně točit, paráda. Jestli je stoupačka šílená, o to šílenější je karusel a závěrečný trojúhelník do cíle, kdy se už neodvažujeme spinaker ani vytáhnout. Cílem prolétáme na vlně, na nepříliš lichotivém 16. místě s konstatováním, že bez balónu to napříště nepůjde. Druhá rozjížďka prvního dne je přesunuta na zítřek. Již tak hodně prořídlé pole se vrací přes divokou mělčinu před vjezdem do přístavu na břeh. Né tak úplně CZE 11, která dojíždí na břeh se zlomeným stěžněm. Z nám neznámých důvodů se zlomil asi 10 cm nad patkou a jsme rádi, že jsme takto vůbec dojeli do přístavu. Po prvním dnu je v  čele  loď AUS 7.

Druhý den: ráno trošku poprchává. Narychlo dokončujeme přestrojení stěžně na náhradní (opravený týden před odjezdem) a necháváme jej proměřit. Na vodu jdeme s nadějí, že nenaskočí odpolední termika a budeme schopni trochu jet. Druhý den se jely hned tři rozjížďky + jedna cestou na start a druhá cestou zpátky (cca 1,5h v plném trysku na bočák). I když se začínáme s mořem trochu sžívat, přeci jen s dojezdy 15,17, 15 zrovna moc spokojeni nejsme. Je příjemné vidět nezávislost rozhodčích v akci, kdy neváhají udělit penaltu nebo diskvalifikovat pro porušení pravidel. Odnesou to Australané a Maďaři pro pumpování. Jedni na stoupačku, druzí pak na zaďák (i na takto rozbouřeném moři). Ger213 dokonce neškrtatelné DNE pro nedání přednosti, vše na základě video důkazů. Druhý den se už začíná prosazovat i maďarská škola, možná i díky mírnějšímu větru. Po čtyřech rozjížďkách je první HUN70, následová GER88 a NED26. CZE11 je pak na optimistickém 12. místě.

Třetí den: dvě rozjížďky a zase jasno – bude termika a budou vlny. Ráno ještě doopravíme vytrhané kladky ze stěžně a jde se na to. Průběh je stejný jako předchozí dny. Do startu jako by nic a kolem půl druhé opět “někdo pouští větrák“. Neumíme to a neumíme….proti větru se neskutečně trápíme do vln a proti prázdnému horizontu. Předjíždí nás, kde kdo a jen díky zadním kurzům a bočákům, kdy doháníme, co jsme zmeškali, dojíždíme 17. a 17. Celkově tedy 17. místo po šesti rozjížďkách. Maďar si mezi tím prohazuje na chvilku pořadí s GER88, ale nakonec jsou průběžné výsledky stejné jako předešlý den.

Čtvrtý den: po volném dni, vyplněném trochou odpočinku a výletem, alespoň na chvíli bez neoprenu a na břehu. Slunečno, ale termika se dnes nějak opožďuje a tak jsou dnes vlny jen do 1,5m. Konečně si nacházíme, přes trochu smolnou 7. rozjížďku, kdy i nás potkalo trestných 720,  cestu vlnami a po 27. místě konečně rozumný dojezd – osmička. Pořadí před posledním dnem je neměnné a loď HUN70 má vítězství jisté. Zato o druhé místo se bojuje mezi GER88 a NED26 a nic není jisté. My průběžně 16-tí, před námi 9-ti bodová díra  a za námi 6-ti bodová mezera. Po příjezdu na břeh opět lepení kladek vytržených ze stěžně a příprava na finálovou jízdu.

Finálový den: závěrečná rozjížďka – jasno a očekává se zhoršování počasí až do bouřky. Start je proto posunutý již na 11.hodinu dopoledne, aby byl čas se vrátit z moře, než se zhorší počasí. Dneska byl přívětivý vítr od břehu a jen vlny stále rostl.  Chtěli jsme udržet naše umístění, a proto jsme se museli pustit do ostrého souboje s maďarskými posádkami. Dojezd na 9. místě nás posouvá na konečné 15.místo. Ještě do vyhlášení jsou všechny lodě zpátky v kontejnerech a zítra se vydají na cestu zpět na severní polokouli.

Mistrem světa Ex-olympijské třídy Flying dutchman se pro rok 2019 stává posádka HUN70 Szabolcs Majthényi / András Domokos před GER88  Kay-Uwe Lüdtke / Kai Schäfers a na třetím místě skončili NED26 Enno Kramer / Ard Geelkerken. Díky úžasným pořadatelům a parádnímu místu pro jachting, budeme na mistrovství světa na Novém Zélandu ještě dlouho vzpomínat jako na jednu z nejhezčích regat. Pořadatelům patří opravdu velký dík za přípravu lodí poslaných ze zámoří, kdy všechny lodě vyložili z kontejnerů a dopravili do yacht clubu. Stejně tak za opravdu férové podmínky pro všechny účastníky, všechna čest kiwíkům.

Ohlédnutí a dovětek: Stala se nám krásná věc. Byli jsme zase jednou hrdí, že jsme z Čech. Po rozjížďkách se u nás zastavovali lidé, co žijí na Zélandu. Se slovy “viděli jsme naši vlajku v jachťáku, tady máte svíčkovou“ nebo “koukal jsem na Vás z kopce a jeli jste dobře, donesl jsem vám pivo“,  nebo třeba “jsem z Kanady a žiju tu celý život, ale byla jsem v Praze“…“držím vám palce, jedete dobře“ a nebo taky “jezdím sem každý rok, a když jsem viděla českou vlajku, chtěla jsem vás pozdravit“. Je to úžasný pocit cítit na druhém konci světa hrdost na svou zem. A tak děkujeme všem, co nám fandili a i těm pár lidem v Čechách, co se zajímali o to, jak si vedeme ve vodách Cookova průlivu v zemi Kiwi.

Za CZE 11 Tomáš Palkovský a Petr Storch

Celkové výsledky zde:

http://www.fd-worlds.com/results-worlds-nelson-2019/

Oficiální foto zde:

https://www.new-zealand-photos-online.com/p696322144/hC49647AB#hc496fbb6

Vydeo z akce zde:

http://www.fd-worlds.com/2019/03/official-video-2019-fd-worlds/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *