Jak bylo zmíněno v minulém článku, obě lodě CZE-21 i CZE-2 se z nepříliš vydařeného tréninku na Gardě přesunuly do Německa na jih od Mnichova na jezero Ammersee. Předpověď počasí byla ještě horší než na Gardu, vesměs déšť a skoro žádný vítr, tedy kromě neděle, kdy závody měly končit.
A k tomu bych rád zmínil, že náš kuchař už na Gardě hlásil, že na Ammersee na nás kašle a bude stávkovat. Měl pro to trapnou výmluvu, že na Ammersee je vždy mizerný vítr, on bude vzteklý a pro nás bude mnohem zdravější, když mu nebudeme moc chodit na oči.
No nic, bez velkého očekávání jsme za vydatného deště přejeli Alpy a mířili do Německa. Jako už se stalo tradicí, kormidelník CZE-2 zíral cestou na každou louži a přemýšlel, jestli by se tam FD vešel a jak by na místní vítr nastavil plachty. Kosák zase koukal na každý potok a přemýšlel, jak by to sjižděl na kajaku a jestli by si tam “rozbil hubu” nebo ne. Inu typické profesionální deformace.
Asi 20 km před Diesenem na Ammersee řidič auta táhnoucí CZE-2 konečně zastavil, aby ke svému překvapení zjistil, že ujel asi 350 km, aniž by se namáhal žehlicku vleku nasadit na kouli na autě. Bylo lehce překvapující, že to vleku nijak zvlášť nevadilo.
Takže jsme dojeli do místního jachťáku (ten je super), našli na parkovišti místo, kde bylo trochu méně vody než jinde, postavili tam stan a šli nastrojit loď. Jezero mělo docela hodně vody, jak je vidět na obrázku dole. Asi hodinu po nás dorazila CZE-21, která nemohla odjet s námi z Torboly, protože museli počkat, až si Italové odbudou siestu a nechají si zaplatit za kempování. CZE-2 zaplatila za kemp s předstihem a tím pádem se jich Italská siesta netýkala.
Ve středu také přijeli další dvě lodě z ČR, CZE-9 a CZE-11. Jinak organizace mistrovství Německa super, registrace i kontrola lodí byla za chvíli hotová. Podle startovní listiny na MMN v podstatě přijeli všichni přihlášení až na Italskou loď bratří Vespacianů. Pravděpodobně se podívali na optimistickou předpověď téměř žádného větru a vůbec se nenamáhali táhnout tu dálku z Říma na Ammersee. Někteří jedinci jim jejich předvídavost dost záviděli.
Takže ve čtvrtek bylo vše přichystané na jeden z nejobsazenějších závodů letošní sezóny. Za větru o síle “kozí dech” jsme se doploužili do oblasti startu. Rozhodčí postavil perfektni trať. Trojůhelník, karusel a cíl s tím, že se na jedničku jelo v podstatě celou dobu na jednom boku a na dvojku se nedalo jet s balónem. Takže jsme odstartovali. Minimálně 10 lodí bylo přes čáru, rozhodčí ale vyhodil pouze Bogumila (GER-199) a ještě jednu loď. Kormidelníkovi CZE-2 se start super vydařil, protože chviličku po startu udělala loď obrat a nikým neomezováni jsme jeli na bójku č. 1, kterou jsme z 68 lodí točili na neuvěřitelném 5. místě s bývalými mistry světa DEN-21 a NED-26 za zádí. Kousek za námi se na bójce sešlo více lodí a ozývalo se dost hlasité řvaní, nás se to naštěstí netýkalo. CZE-21 na bójce neuhnula loď bez práva plavby a na špičce CZE-21 chlapci vyštípli kousek předgelu.
Na dvojce jsme ještě pořád byli na 5. místě. Druhý zadobok jsme udělali chybu v taktice a asi 4 lodě nás předjely. Pak ale vítr ještě trochu zeslábl z cca 1 m/s na 0.5 m/s a na druhou stoupačku jsme jeli hůř, předjely nás další 3 lodě. No a na karuselu loď před námi s posledním kozím dechem odjela na zaďák a kormidelník CZE-2 to v jakémsi “poryvu” poslal vnějším obloukem dolů. Poryv skončil a my jsme jak blbci seděli v lodi a čekali, jestli přeci jenom u nás nezačne alespon trochu foukat. Nezačalo, za to se objevil náznak větru mezi jedničkou a trojkou, ve kterém nás předjelo dalších 10 lodí. Nakonec na nějaký kozí výdech jsme konečně dojeli do cíle na 22. místě, což by nebyl úplně nejhorší výsledek, pokud bychom v závodě nejeli na začátku na fantastickém 5. místě. Takže CZE-11 na 9., my 22, CZE-21 na hezkém 31. místě 🙂 a CZE-9 34. Takže i přes tu bídu v druhé půlce závodu jsme splnili další vytčený úkol, tedy dojet do cíle před CZE-21. Jenom bych rád upřesnil, že se jednalo o „velmi akční“ jachting, kdy kosák seděl vesmes na dně v závětří, aby se loď alespoň trošku hýbala z místa.
Další rozjižďka se nejela a zpátky nás táhly motorové čluny.
V pátek sice začalo trošku pofukovat, takže CRO-15 Fudo a Bole šli na vodu a jako jediní se ten den trošku svezli. Bohužel nadějný větřík vydržel jen asi půl hodiny.
A v sobotu se startovala další rozjížďka, kde bylo tak 20 lodí přes čáru. Start se opakoval, ale tentokráte na černou vlajku. Závod se tedy odstartoval, jenom Bojsni byli přes čáru a tím pádem diskvalifikováni. Nám start moc nevyšel, ploužili jsme se někde uprostřed startovního pole. Když se vedoucí loď blížila k cíly, rozhodčí závod zrušil. Co ho k tomu vedlo nebylo moc jasné, vítr slábnul a přeskakoval stejně jako v době startu, kdy mu to nevadilo. V průběhu závodu byl zajímavý moment, kdy jsme míjeli DEN-21, která vypadala, že je za zádí ukotvená. Měla nafouknutý spinakr a stála na místě. Zajímavé.
Takže se jela další rozjížďka, která se už dojela. Naprosto úchvatná trať. Na jeden bok na jedničku, pak na stoupačku na dvojku a na zadobok na trojku. CZE-21 jela od startu vedle Enno Kramera (NED-26), kterému asi maličko odjížděla. Pak vítr ještě zeslábl a Enno jim odjel. Pak se drželi na hezkém 30. místě, když vjeli do totální díry. Loď se mírně pohupovala a rozhodčí se rozhodl, že “pumpuji” a dal jim penaltu. Problém byl v tom, že v bezvětří ji nebylo jak točit, takže CZE-21 ukončila akční jachting a ploužila se na břeh, kde loď zabalili, měli toho po krk. Dost jsem jim záviděl.
My dali jednu halzu asi na nevhodném místě dost daleko od bójky a výsledek byl, že nás 6 lodí předjelo. Nádhera. Ze zadní části lodě se ozývaly nějaké nadávky, kormidelník to těžce nesl. Takže CZE-11 na super 6. místě, CZE-9 na 15, CZE-2 na 34 a CZE-21 na 69 (DNC).
Po skončení této rozjížďky vítr v podstatě lehl úplně a k mému (překvapení je VELMI slabý výraz) šoku se ozval signál, že za 6 minut je start další. Vítr vůbec nefoukal a chtěl jsem tudíž dopádlovat k rozhodčímu a zeptat se ho, jestli on nějaký vítr vidí a pokud ano, jestli by byl tak laskav a ukázal nám, kde fouká, že my to nevidíme. Pak se naštěstí vzpamatoval a poslal nás na břeh, címž byl závod ukončen, protože na neděli slibovaný vítr se nedostavil. Úžasný závod, 5 dní v hájí a odjeté dvě velmi neregulérní rozjížďky. Konečné výsledky českých lodí byly: CZE-11 na super 6. místě, CZE-9 na 20., CZE-2 na 24 a CZE-21 na 50.
Takže pro posádku CZE-2 další letošní úspěch, konečně jsme porazili CZE-21 v regulérním závodě :-), a to v obou rozjížďkách :-), stejně tak nedávné mistry světa DEN-21 (měli jedno BFD) a další super posádky jako jsou GER-111 a GER-199 (OCS a DNF) :-). No a teď vážně, vítr byl totálně strašidelný a rozhodčí měl jedinou možnost, a to závody zrušit, což neučinil, i když o jejich regulérnosti nemohlo být ani řeč. Takže možný super závod byl degradován na špatný pouťák. V současné době je stav myslí některých jedinců takový, že příští rok v případě bídné předpovědi větru na Ammersee zůstaneme na Gardě.
Teď jedna poznámka k výrobcům lodí. Sdělení, ze FD je drahá loď není pro většinu znalých jedinců nijak překvapující. Všichni tři výrobci z Evropy (Mader, Bogumil a Planatech) na své běžné zákazníky zvysoka kašlou a dodávky mnoho měsíců po termínu jsou už v podstatě standard. Že ale Mader nedodá loď ani mnohonásobným mistrům světa Bojsnům bylo poněkud překvapující. A pár dalších perliček. Bogumil má na lodi ďábelskou kombinaci duralových desek s nerezovými šrouby, kačenu a kormidlo lepené (byť vakuováním) ze dvou půlek, loď má gelkoat, který vypadá jako 100 let starý a praská, Mader ma tlustý gelkoat, který se sice neloupe. ale zase tam není žádná pevnost, nová loď Mader by měla mát v návodu k použití, že nesmí na vodu, protože gelkoat nesnáší vodu (loď vypadala jako posypaná krupicí) atd. Jeden má pocit, že výrobcům lodí jako je FD regulérně hrabe.