Kieler Woche – Zmar a bída

Tak máme za sebou jeden z vrcholů letošní sezony – Kieler Woche.S mírným znepokojením na sobě začínám pozorovat takovej ten dědkovskej syndrom „pivo bylo lepší a holky byly hezčí“. Taky se mi začíná zdát že dřív to tady bylo nějak lepší. Na přihlášení fronta jak kdysi na doložku do Jugoslávie, banda zřízenců nám odvlekla vlek někam do pryč a další a další příkoří. Strojíme naší loď a náladu si zvedáme pozorováním soupeřů Sergeje a Andreje, dvou ruských bohatýrů jak chystají svojí loď Komsomolec hrdina. Obzvláštní pečlivost věnoval Sergej dofukování dětských balonů nahrazující v lodi komory…. Tak na vás se kluci fakt těším.
Pohled na startovní listinu tak nějak dost napověděl, s jakejma kartama se asi bude hrát.První čtyři z kategorie Legendy a Profesionálové, pak jsem očekával lítý boj nás a Smuela o pátý místo a odrážení útoků takový party 5 -6 lodí se slušnou výkoností ( Švýcar a Pyskoř a Rolf a ještě asi dva). No tak uvidíme.
První den předpověď hlásila jižní vítr 2 – 4 m/s. Jde se na vodu a ani mi už nepřekvapuje že fouká čistý severák. Před startem výrazně přidává, dáváme druhou díru, jasně že třetí by byla lepší a jedeme. Na balón se pak rychlostí zvuku blížíme k bójce a už se moc těšíme na tu halzu.Brzdím loď jak se dá abych nemusel chtít po Maďarovi místo a uctivě se zařazujeme za dvanáctinásobnýho.Bohužel i muži mají své dny a András má nějaký trable se spipněm a my jak Emani pod nima pěkně zaparkujem. Na stoupačku se spustí liják jak někde v Bangladéši a nad vodou se vytvořila skoro neprůhledná mlhovina tříště a pěny.Tak se tak tím prodíráme někam, kde asi tušíme bójku a vítr polevuje a pak úplně skončí. Po dešti vítr znovu naskočí,ale jsou hlášený nejspíš bouřky a tak jedeme na břeh. Takže první den bez zápisu, ale trochu cejtíme s Romanem, že to nebude z naší strany extra závod.
Druhý den je předpověď 6-9 m/s a JZ. Kdo by se snad bál, že si toho jachtingu moc neužije, nemusí mít obavy. Ostatně, jak takovej den vypadá – posuďte sami. Start je plánován na 11hod. V půl desátý vyplouváme a po hodince pěkně ve skluzu jsme u prámu okruhu Delta.Chvilku zevlujeme ale Legendy neustále vyráží a zkouší trim. Tak to teda rozbalíme, chvíli se plácáme (fouká samozřejmě mnohem víc) a honem zamotat.Pak se navzájem přesvědčujem,jak nám to parádně letí a jak se moc těšíme….No a je tady první start, jasně že nám to teda vůbec neletí, Legendy okamžitě odjedou a my po hodině boje hlavně sami se sebou v cíli pátý. A tak to jde pěkně po sobě, po dojezdu teda jěště přesun dolů na start – to je taky prima. Pak čekání nevím na co, budu se muset Souška zeptat, proč mi musí vždycky půl hodiny jebat plachta nad hlavou jak divá.Tento čas Legendy tráví tím, že neustále vyrážej a zkouší trim. My šetříme síly, klepeme se zimou, nadáváme na všechno, co si jenom vzpomenem a pošklebujeme se osobitejm figurám českýho jachtingu.Pak to teda nějak přenastavíme, zkusíme a zase si notujeme, to je trim panečku, to to pěkně odjíždí… No a start další rozjížďky. Než řekneš švec – tak legendy odjedou do prdele a my se plácáme a plácáme, nadávám na vlny a na vítr debilní a rozhodčí pitomce a sluníčko a na déšť a na co si všechno vzpomenu. Do toho se vytahuje balón, to pak chvíli sklapnu a držím hubu abych se neutopil a v cíli po hodince pěkně zase pátý….No a kolečko se opakuje. Rozhodčí čeká nevím na co, plachta se mi jebe nad hlavou jak divá,my se pošklebujem osobitejm figurám a Legendy zkouší trim.To přichází moment, kdy nevím jestli se radovat, že už máme dneska půlku za sebou, nebo bejt ještě víc nakrklej, že máme ještě půlku před sebou.Pak mi to už nějak splývá. Chvílema jsme Legendám blíž a někdy nám naložej, že to pěkný není.No a v poslední jízdě dne, jedou se čtyři si vybereme svojí chvilku slávy a konečně se po tý halze převrátíme. Na začátku byl takovej pekelnej nálet na bójku a bylo to hrozně natěsno.Nějak jsme trefili první křižování a jeli ten první spinakr v klubku šampiónů.A to mi asi nějak znervóznilo nebo co. Takže to tam uprděně nechci Maďarovi strčit na vnitřek a pošlu to venkem. A on nejdřív musel pustit Bratry a pak se s tou halzou nějak matlal a když to konečně obrátil, tak Čeko Kampione (jak říkaj taliáni) to taky zlomil.Roman tam dal peň a vylít do hrazdy, ale já to pěkně zapíchl do vlny a bylo.Stavění není naše silná stránka a když teda konečně to zase bylo klackem nahoru, tak už nebylo kam spěchat. Takže ještě hoďku na břeh, promotat se marinou – je tam asi 30 m široká cesta,kudy křižuješ ke slipu s 395 dalšíma Evropama, laserama, a já nevím čím vším a obvykle v půli cesty potkáš vyplouvat dědečka s babičkou na námořním trimaránu tak asi 28 metrů širokým.Super přistání, na šoupačce máme dvanáct jinech vozejků, takže ještě vytěžit náš vozejk a vyfunět po takovym krpálu nahoru.Letmo kouknu na hodinky a vida – půl šestý. To jsme si to dneska pěkně užili.
No a takhle to jde den za dnem, rozjížďku za rozjížďkou. Další den jsme jezdili ještě nějak víc blbě, moc si to už nepamatuju. Sergej s Andrejem zatím stále pauzírujou, na vodě ještě nebyli a tak se jen dohadujem, co jim zabránilo se taky trochu proslavit. Tím že se skutečně nemusíme nějak nervovat o výsledek, tak si ale začínáme fakt užívat ty spinakry na vlně. To je super vzrůšo a zábava. Ale to je tak asi všechno.Z tohodle dne mi nejvíc zaujala věc fakt nevídaná.Jedeme po cíli dolů na start a najednou vedle nás nezván nečekán proplouvá kpt. Prien se svojí ponorkou.To jsme teda valili oči!!! Fakt normální monstrum atomová ponorka 30 – 40m od nás! Poslední den všechno při starým, vítr maličko přidal a tak tam máme třetí oko a aspoň nemusíme blbnout před startem – jako že trimujem.
První jízdu dojedeme pátý a jsme jim docela blízko. S balónem švanda, jen nám trochu kalí mysl, že Sergej s Andrejem to zase skretčovali. V desátý rozjížďce pak přichází chvilka, na kterou budu dlouho vzpomínat.
Letíme do halzy, „všechno jako obvykle super pod kontrolou“ a Roman si vzpomněl na kdysi oblíbenej kousek co pracovně nazývám “ Zalovit oštěpem“. Místo aby před halzou kosatník pěkně disciplinovaně vypustil peň někam nahoru a ten po plachtě zklouzne na svoje místo, tak je peň zabodnut někam dolů, obvykle se propíchne mezi otěží od hlavasky. No a ve spojení s pekelným záklonem na to třetí oko, kdy ráhno je už tak dost nízko je prakticky hotovo.
Kormidelník je lapen a buď ho to vytáhne a hodí do vody nebo jak to ráhno nepřeletí, tak se to rovnou převrátí. No a jak mi to tak drží a chce vytáhnout do vody, tak já se ještě víc krčím a krčím a křup a já si prdelí zlomil páku…
Tak to jsem ještě nezažil.Cesta na břeh byla poutavá víc než obvykle, do toho torza jsem strčil tu pínu a s pekelným vaklem jsme se plazili balit.
Chvilku po nás byl na břehu Kili šampión téměř vítěz s ulomenym stěžněm a rázem mašíroval na čtvrtý místo a večer jsme se ještě dozvěděli, že i Hunové upálili klacek. Měsíc do MS to nazlobí.
Cesta domů probíhala v obvyklém nastavení – zpytujeme svědomí a na střídačku si děláme prču s osobitejch figur českýho jachtingu. Škoda, že ta cesta je tak krátká.No, moc jsme se teda nepředvedli, ale nějakou švandu jsme taky užili a tak taky dobrý.

Trenér

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *