Snad vám ani nemusím říkat že za devatero horami, devatero řekami a devatero měsíci….rovnou vám řeknu jak si to celé pamatujeme očima naší novicky:
První závod na Flying Dutchman. Všechno nové, neznámé, a já, křehký kvítek, jediná žena v trapézu. Vítr mi svištěl kolem uší, plachty se napínaly a já cítila každé zhoupnutí lodi. Kormidelník, mistr svého řemesla, držel kurz s klidem a jistotou, jeho ruce na otěžích byly prodloužením naší jachty. Věděla jsem, že se s ním nemám čeho bát.
Kolem nás tančily ostatní lodě, bratři a sestry Flying Dutchman, každý s posádkou plnou vášně a odhodlání. Byli jsme součástí něčeho většího, letky duchů, kteří klouzali po vlnách. Já, v roli kosatníka, jsem se snažila držet krok, srdce mi bušilo v rytmu příboje. Každý náklon, každý poryv větru, to všechno jsem vstřebávala s úžasem a pokorou. Byla to symfonie živlů a lidské síly. Na konci dne, páteční odpoledne, kdy jsme se vraceli do přístavu, slunce zapadalo a barvilo oblohu do odstínů zlata a purpuru. Cítila jsem únavu, ale byla to sladká únava plná spokojenosti. Byla jsem mokrá od vody, vlasy rozcuchané, ale v očích se mi zračila jiskra štěstí. Ten den jsem se stala součástí něčeho výjimečného, pokřtěná větrem a vlnami. Už nikdy nebudu jen křehký kvítek, teď jsem silnější, odolnější, připravená na další let s mým kormidelníkem a naší létající lodí….mrzí mě milý Oto, že jsme se nesetkali na tomto závodě, tak snad na některém dalším:)…krásné léto všem, A DĚKUJI moc za podporu a péči během závodů kluci Dutchmenatský.
První den jsme ještě kroužily po okruhu samostatně a odjely ve středním větru čtyři z celkových osmi vypsaných rozjížděk. Pořadí po prvním dni bylo první CZE7 před POL2 a CZE11. Rozdíly na prvních místech byly po jednom bodu a tak další rozjížďky přímo vyzývaly k pořádnému souboji o konečné pořadí. Druhý den pak následovalo bezvětří s odpočinkovým dnem i když pokusy o odjetí dalších rozjížděk probíhaly (bohužel i když vítr byl nebyl dost stálý na postavení závodní tratě). Závěrečný den se stihl odjet před příchodem ohlášených bouřek a ten den flotila odjela dvě rozjížďky ve slabším větru kdy většina závodníků musela vynaložit maximum soustředění a umu aby nevykouzlila nějakou chybu. Konečné pořadí které určilo držitele „Našeho mistrovského titulu“ bylo po tuhém boji opačné než po prvním dni. První skončila CZE11 – Milan Grill / Tomáš Palkovský před POL2 – Chrobak Mateusz / Damian Padykula a CZE7 – Jan Čutka / Zdenek Pavlíček. Gratulace pak zejména patří Milanovi Grillovi který se zapsal nově na tabulku cti na našem putovním poháru zlatým písmem.
PS: A jak to tak bývá u pohádek i tahle má začátek, začátek již v loni kdy se po náročné přípravě schylovalo našemu mistrovství za rok 2024. Příroda si trochu postavila hlavu a v podzimním termínu pátek 13.9. trápila celou zemi. Pršelo až se lilo a kde jaká ta řeka se rozvodnila. I tak král a moudrý vladař rozhodl že se nebude ani hrát ani zpívat a všechny bohulibé akce zrušil. I když se rádcové radily a radily, nakonec museli odvolat co slíbili a slíbit co pak odvolali (ČSJ po dohodě s Jacht clubem a Asociací LTFD rozhodl jako pořadatel, že akce se ruší a bude konána v náhradním termínu v roce 2025 – podotýkám zcela oprávněně a správně). Bylo to tuze k zlosti a nezbylo než odvolat všechny slavnostní hosti, zdaleka i zblízka, pány i kmány. A tak šel čas…… Plánovaly se plány a kuly pikle a na jaře se konat velké klání znovu mělo. Napadl sníh a zase slezl a hle po klání bylo běda…..a rádcové už zapomněli co slíbit chtěli a tak z klání sešlo a snad jen opravit slovo v názvu by to chtělo…..Český svaz jachtingu NIKDY NEPOŘÁDÁ EUROCAP…..to je právo pouze mezinárodní asociace Flying Dutchman která tento status přiřadila závodu Mezinárodnímu Mistrovství ČR lodní třídy Létající Holanďan.
Výsledky:
https://www.sailing.cz/vysledky/251307
Dovětek: